Mezi podnikateli a ostatními lidmi sice na první pohled žádný rozdíl nepoznáme, ale to neznamená, že tu žádný rozdíl není. Je tu. A je docela podstatný.
My všichni například potřebujeme peníze. Někdo víc a někdo míň, ale potřebujeme je. A v tom je jeden z nejzásadnějších rozdílů mezi soukromými podnikateli a ostatními lidmi. Zatímco si nepodnikající lidé potřebují vydělat jenom na svou vlastní existenci, soukromníci vydělávají navrch i na provoz svých firem. A kdyby si nevydělali dost, nejen že by jako všichni ostatní neměli na živobytí, ale současně by si možná vůbec neudrželi to, co je má živit.
A tak podnikatelé vesměs pracují víc než ti ostatní. A také jsou nápaditější. Musí být, protože se musí postarat nejen o to, aby udělali svoji práci, ale i o to, aby ji s dostatečným ziskem prodali. Což se ji ale ne vždy podaří. A tudíž dochází i k tomu, k čemu by docházet nemělo, tedy k tomu, že se oni podnikatelé dostanou do finančních problémů. A jakmile se tyto objeví, nemohou se na nikoho spoléhat a musí to začít řešit, třeba tím, že si vezmou půjčku.
Jenže mohou se podnikatelé na získání půjčky vždycky spolehnout? Samozřejmě ne. Tu totiž dostane jenom ten, kdo bude takto získané peníze i patřičně splácet. A proto se musí vždy prokázat bonita toho, kdo o nějakou půjčku žádá. A to znamená, že se z nepředražených a neriskantních půjček nejsnáze získá hypotéka bez dokládání příjmů od nebankovní společnosti. Protože jenom u té se její poskytovatel klidně smíří i s nižšími žadatelovými příjmy, i s nějakým nepříjemným záznamem v registrech dlužníků. V bankách by sice tyto nedostatky neprošly, ale u nebankovní společnosti nemusí vadit. Pokud dá podnikatel do zástavy nějakou nemovitost, čímž dostatečně zaručí splácení.
Díky nemovité záruce se získávají nebankovní hypotéky snadno. A podnikatelé se jimi tedy zachraňují, když se jim právě nedaří.