Koho co baví

Zajímavé je to, že vÄ›tÅ¡iny lidí neuznává zábavu tÄ›ch druhých. Nechápou ji. Tak jako tÅ™eba fanda fotbalu nepochopí, co mají lidé na hokeji, hokejoví fandové zase nechápou ty fotbalové. I když je na svÄ›tÄ› spousta lidí, kteří fandí obÄ›ma sporům a také na oba chodí. Protože je to pro nÄ› zábava. Dříve se také pořádaly zábavy taneÄní. Bohužel spousta mladých, pro které byly tyto legrácky urÄeny tam rozhodnÄ› nechodili tancovat. Jejich priorita byla jiná a zábava, tedy ta taneÄní byl jenom jakousi „zástÄ›rkou“. ÚÄel byl se tam ztřískat a poté nÄ›koho ztřískat. VÄ›tÅ¡inou se to daÅ™ilo.  

Na druhou stranu, pro toho, kdo se neztřískal a šel pak domů letní nocí pět kilometrů, tak pro něj to byla nádherná vycházka. A pokud měl vedle sebe svou dívku… 

Zábavy a zábaviÄky vÅ¡ak lze dnes najít i v pohodlí domova. Není tÅ™eba již nikam docházet. Spustíme to celé jediným stiskem knoflíku a ejhle, máme zábavy plný dům. Ano, uhodli jste, mínÄ›n jest poÄítaÄ a internet. Místo poÄítaÄe mobil, místo internetu houfec her na „plackách“. To prostÄ› kdysi nebývalo. Tehdy se hrály hry deskové, zvané spoleÄenské. Nemít doma hru „ČlovÄ›Äe nezlob se!“ se rovnali základnímu nedostatku. Takže se pak hledalo a vÄ›tÅ¡inou naÅ¡lo tÅ™eba domino, nebo starý herní plán pro ovÄinec. Takže se pÅ™idaly knoflíky a už se hrálo.  

NÄ›kde se zase hrály Äili mastily, karty. U dÄ›tí pÅ™evážnÄ› Äerný Petr nebo kvarteto, u dospÄ›lých pak kanasta nebo vykládané rumy, což se u nás nazývalo žolíci. Každý mÄ›l nÄ›jakou tu svou oblíbenou hru, nebo zábavu vÅ¡eobecnÄ›. NÄ›kteří toužili po spoleÄnosti, a právÄ› taneÄních zábavách a ti druzí nejradÄ›ji leželi doma v knihách, nebo se sebrali a Å¡li nÄ›kam do lesa. V mém případÄ› i se psem. 

Zábava může být vlastnÄ› vÅ¡echno co dokáže ÄlovÄ›ka uvolnit a odpoutat od vÅ¡edních starostí. Takže i namáhavé lezení po skalách může být pro nÄ›koho zábavou.