Zájem o známky


Vždycky jsem chtÄ›la být v takové spoleÄnosti, kde mi bude nejlépe a kde budou mít také vÅ¡ichni stejné zájmy anebo záliby anebo alespoň podobné záliby. Já jsem totiž filatelista, sbírám známky, a to už opravdu hodnÄ› dlouho. První známku jsem dostala asi ve svých devíti letech, sice si to nepleÅ¥te se seznamku ve Å¡kole. Tohle tedy vůbec ne, protože když nÄ›komu Å™eknu, že jsem dostala první známku, tak vÅ¡ichni mi říkají, že ihned v první třídÄ›, že je to klasika. Jenomže oni si vždycky myslí takové to typické známkování ve Å¡kole, a to hlavnÄ› tÅ™eba v první třídÄ›, kdy vÅ¡ichni prvňáÄci dostávají hlavnÄ› samé jedniÄky.

Moje kamarádka sbírá také známky.

Proto, když jim potom řeknu, že já jsem filatelista a že sbírám známky a moc mě to baví, tak každý kouká, že já žena, vlastně dívka, v takhle malém věku jsem už sbírala známky a že mě to moc bavilo a řeknu vám, že to pro mě byla opravdu veliká zábava. A nyní, i když mi je už pětadvacet let, tak stále sbírám známky. Vážně mě to baví, dokonce jsem se také dozvěděla, že mám jednu známku, která je opravdu velice vzácná, prý má hodnotu sedmnáct tisíc korun. Když jsem tohle slyšela, tak jsem málem omdlela.

Mezi lidmi se cítím skvěle.

Byla jsem opravdu pÅ™ekvapená, že mám tak kvalitní známky. Sice ano, vÄ›nuji se tomu už opravdu hodnÄ› dlouho, ale ne zase takhle dopodrobna a že bych znala úplnÄ› každou cenu známky na dopis. A ta známka je téměř nová. Proto jsem ráda že je taková spoleÄnost lidí, kde se mohu pohybovat, kde také sbírají známky, a protože znám jednu spoleÄnost, kde jsou filatelisté, tak tam chodím téměř každý den. Anebo ob den, protože tam je opravdu skvÄ›lá spoleÄnost lidí, kteří mají stejné zájmy, a tak si kolikrát také povídáme o známkách a nebo si nÄ›jaké pÄ›kné filatelistické známky vyměňujeme. A tady je právÄ› nejvíce skvÄ›lé. To, že lidé, když jsou v takové spoleÄnosti, kde mají stejné záliby, tak se tam potom také těší a také potom lidé trpí ménÄ› psychickými potížemi.